Zdař Bůh!
Tedy i na mne vyšla řada, abych se vám představil a povyprávěl něco o svých zážitcích. Jmenuji se Michal Lindner a mohli jste mne na šachtě vidět pod jménem Míša. Je mi už třetím rokem patnáct let. Letos bych měl snad ukončovat maturitou studium na gymnáziu Luďka Pika v Plzni a pokud vše vyjde, tak se chystám pokračovat na FAV při ZČU.
Jsem na šachtě ještě nováčkem, ale i přes to bych mohl vyprávěním zážitků věnovat dlouhé zimní večery. Ale díky komu Vám mohu ukazovat to, co naši předchůdci v Chrustenicích vytvořili? Kdo může za to, že si s návštěvníky povídám mnohdy až dvě hodiny pod zemí?
V červnu 2019 jsem vedl výpravu 30. oddílu Střelka na Solvayovy lomy při akci Rotující setrvačníky, neboť vedoucí oddílu Klokan se zde již nějakou dobu angažoval. Když jsme přicházeli do skanzenu, krátce jsem zorganizoval děti a pak se všichni v modrých batikovaných tričkách rozprchli po okolí. Oslovil mne nějaký menší vousatý permoník a podával mi levačku se slovy: „Nazdar, já jsem Miki! Ty asi máš taky nějakou zodpovědnost, když takhle vedeš skauty. Taky jsem měl oddíl v Králováku. Odkud vlastně jsi?“ Říkal jsem si, že asi hledá nějaký pražský oddíl pro své děti nebo společnou výpravu, ale zatím jsem se nevyptával dál.
„30. oddíl Střelka a 70. oddíl Zálesák z Plzně!“ odpověděl jsem.
Ihned se ozvala odpověď: „Aha, tak to nic. To je daleko…“
Vrtalo mi to hlavou, a tak jsem ho hned po příjezdu vláčku znovu oslovil se slovy, co potřeboval, že bych mu třeba mohl nějak pomoci nebo alespoň poradit.
„Sháním průvodce do Chrustenic na šachtu, ale jestli až z Plzně, tak tomu rozumím, že dojíždět by se ti asi nechtělo…“ odpověděl mi.
Odmalička jsme v oddíle s Klokanem prolézali všelijaké díry, ale tento dětský sen jsem již dávno vzdal. A navíc nic jiného, než touhu po dobrodružství a zároveň trošku strach z podzemí, jsem v tomto oboru neznal. Stejně jsem dal Mikimu na sebe kontakt, že se přijedu podívat.
Můj první prohlídkový den jsem začal společně s Anežkou, která měla též premiéru, a Mikim. Miki mi ukázal, co všechno na dole kontrolovat a připravit před každým dnem. Anežka mezi tím počítala pokladnu. V 10:00 to začalo!
„Tolik lidí, dvacetičlenná skupina, tu si vezmu. Zbytek dne vám samozřejmě nechám,“ ozvalo se od Mikiho. „Míšo, mezitím se podívej na kontrolér u modré mašinky a následně mi ji odvez dozadu,“ dodal a zmizel v dole.
Na druhou prohlídku nečekaně přišlo skoro 30 lidí, z toho dva Dánové, jeden částečný invalida a parta důchodců. Rozhodli jsme se nakonec jít oba – já jako doprovod, kdyby se cokoliv stalo. Samozřejmě to by nebyla premiéra, aby se něco nestalo – nejprve vrtačka, kde Anežce vyskočil vrták, a následně se na ni převrátil bagr. To vám určitě ráda povypráví sama.
Můj začátek na mne teprve čekal. V konírně jsem lidem tradičně ukazoval důlní tmu, načež jsem se se slovy „Tak já Vám tedy rozsvítím,“ pokusil rozsvítit. Ovšem žádný vypínač nefungoval. Po nouzovém vyvedení prohlídky jsem zjistil, že vypadl proud v celé části obce Loděnice.
Když to tak shrnu, šachta je hned po oddílu Zálesák taková má další rodina. Musím říci, že jsem se na ni naučil neuvěřitelně věcí, a to vše jen díky našemu neobyčejnému permoníkovi, který mne oslovil na cizí půdě.
Moc mne baví téměř každá prohlídka, když mohu dětem ukazovat permoníky, povídat si s nimi o důlních koních a do toho se bavit i s dospělými. I když budu muset mít zřejmě nějaké drobné pauzy kvůli škole či jiným životním záležitostem, doufám, že zde budu moci ještě hodně chvil zažít i že svatá Barča bude se mnou mít dále tu trpělivost…
Na závěr musím říci, že tak příjemné lidi z veřejnosti jako naši návštěvníci, se málokde vidí!
Děkuji!!!
Comments